Hlavná foto

Historie

Dějiny tvoří nás a my tvoříme dějiny.

 

Zde bychom jako farnost chtěli sdílet svoji minulost. Nejen minulost jako kus historie zakonzervované v památkách, ale kus dějin lidí, kteří žili a žijí v naší farnosti. Dějiny tvoří nás lidi současnosti, ale i my tvoříme dějiny které budou tvořit budoucí generace lidí kolem nás. Kdo nemá dějiny, nemá kořeny a i když v nich může být spousta nedobrých a zlých skutečností, určitě je v nich i větší míra věcí dobrých a krásných. A mít dějiny at už jsou pohnuté anebo ne, znamená mít kořen. A tam kde je kořen hluboko tam také čerpá dostatek síly k životu a vitalitě. A naše farnost má kořeny hluboko... nejen hluboko v dějinách.

P. Petr Košulič, farář

 

 

Stavebně historický vývoj farního kostela sv. stanislava

1.1. Nejstarší zmínky

Historie městečka Kunštát se datuje již od doby kolem roku 1280, kdy Kuna, jeho zakladatel si nechává říkat Kuna z Kunštátu. Pravděpodobně v této době spolu se vznikem osady je datován i vznik kostela a fary. Toto však nelze historicky doložit. Je však známo, že již před rokem 1386 bylo oboje, kostel i fara. Od roku 1386 je zmiňován farář v Kunštátě Mikuláš z Dobronic a to až do roku 1390.
Původ současné podoby kostela je složitým vývojem během několika staletí. Původní stavba byla pravděpodobně pozdně gotická s plochostropou lodí a věží. Na gotický původ odkazuje dnes již zazděný svatostánek v presbytáři kostela, který je typickým znakem gotických sakrálních staveb. Jedná se o jednolodní gotickou stavbu orientovanou podle tradice na východ. Ještě zde najdeme jednu ze známek, které nás nenechávají na pochybách o původu a dispozici kostela. Tímto znamením gotických kostelů je vychýlení osy presbytáře doprava od osy lodi kostela. Toto vychýlení má svůj význam v symbolickém vyjádření postavy ukřižovaného Ježíše Krista s nakloněnou hlavou na stranu.

1.2. Doklady o existenci kostela do r. 1687

S nástupem husitských válek a dalších následných peripetií českého národa zmínka o kostele a faře zapadá v zapomnění. Kostel i fara zde po dlouhou dobu existují ale bez bližších zmínek až do r. 1686.

1.3. Stavební vývoj kostela v 17. až 19. století

V roce 1686 byl založen nový barokní kostel a to na stejném místě jako původní. Kašpar Bedřich hrabě z Lamberka, tehdejší majitel panství, byl donátorem této stavby (přestavby) farního kostela. Patrocinium (zasvěcení) zůstalo stejné a to sv. Stanislava. Dostavba kostela se uskutečnila v roce 1687. Na stavbě se podíleli stavitelé Matyáš z Klingseisen a Martin Kafka. Původní gotická stavba zaznamenala radikální změnu. Obvodové zdivo lodi i věže bylo zvýšeno. Presbytář byl prodloužen (nebo nově postaven). Byla přistavěna severní sakristie (stará sakristie), nová hudební kruchta a celý prostor kostela byl zaklenut. O této přestavbě svědčí listina, která byla objevena v makovici věže při její rekonstrukci v roce 2005.

V roce 1734 byly ke kostelu přistavěny dvě kaple. Severní kaple byla zasvěcena sv. Liboriovi. Rod svobodných pánů z Imbsen pocházel z oblasti biskupství Paderbornského jehož patronem byl právě sv. Liborius. Náklady na celou tuto přestavbu nesl tehdejší majitel panství Jan Theodor svobodný pán z Imbsen. Současně byla přistavěna i jižní sakristie (nová) a nad ní byla zbudována panská oratoř. Tím získal kostel současnou podobu co do dispozice.

 

 

V roce 1790 byla provedena celková oprava kostela i věže, jak dosvědčuje listina již zmíněná výše a nalezená v makovici.

O více než čtyřicet let později v roce 1832 se stal farářem v Kunštátě Jan Sysel, který vymohl na patronovi kostela jeho celkovou obnovu. Byla opravena dlažba v kostele a také kostel dostal novou krytinu na střechu. Došlo i k opravě inventáře kostela. Obdobnou opravou prošel kostel ještě v době působení faráře Antonína Hally v letech 1865 – 1883. V těchto letech, přesněji v roce 1874 byla odstraněna šindelová krytina z věže a nahrazena měděným plechem. O šestnáct let později r. 1890 byla věž znovu rekonstruována. Zdivo věže bylo zvýšeno o dva a půl metru a na něm byl vystavěn nový krov, který byl pokryt měděným plechem. Současně byly na věži osazeny hodiny s ciferníky do čtyř světových stran. Toto je popsáno v pamětní listině z r. 1890, která je uložena též v makovici věže.

 1.4. Rekonstrukce kostela ve 20. stol.

Zásadní opravy kostela po r. 1890 již nejsou známy až do šedesátých let dvacátého století. V této době dochází i k rekonstrukci podlahy v kostele, zavedení podlahového topení a položení nové podlahy. Na začátku roku 1970 byly demontovány boční oltáře sv. Jana Nepomuckého a Panny Marie. V tomtéž roce byl kostel nově vymalován. O rok později byla kostelní věž stažena ocelovými pruty a opravena její fasáda. Rok 1980 byl ve znamení dalších úprav liturgického prostoru. Na čelní stěnu presbytáře byl zavěšen barokní kříž, byl odstraněn baldachýn nad svatostánkem a také byly odstraněny zbytky bočních oltářů. Pod kůrem byly vestavěny do oblouků zpovědnice. V roce 1986 došlo k celkové opravě venkovní fasády kostela. V květnu 1989 byl odstraněn kříž a nahrazen malbou Krista, kterou můžeme v presbytáři vidět dodnes. V roce 2001 byly staré varhany vyměněny za nové a také byla opravena kruchta, která byla ve velmi špatném stavu. Byla zbourána a nahrazena novou. Kruchta musela být z důvodu přílišné velikosti nových varhan rozšířena, o asi dva metry, do prostoru kostelní lodě.
V roce 2005 došlo k opravě kostelní věže. Byla zrekonstruována krytina věže, a byla pozlacena makovice a kříž na jejím vrcholu.
V roce 2007 byla nově zrekonstruována podlaha a obnoveno podlahové topení v interiéru kostela. Současně proběhla výmalba kostela do současné podoby. A bylo vyměněno celkové osvětlení v kostele za nové. V roce 2009 se po mnoha pracích v interiéru kostela přesunula činnost i ven do exteriéru. Byla opravena fasáda kostela i věže. Po dalších dvou letech v roce 2011 pak byla opravena střecha jak kostela, tak i všech přístaveb. A byly zrekonstruovány vstupní dveře hlavního i bočních vchodů. V současnosti je prioritou kostela řešení liturgického prostoru, o které se snaží farnost již několik desítek let. A také je jednou ze zásadních věcí řešení okolí kostela, které je však odvislé od celkového urbanistického řešení centra města.

 

Obrázekwebhist1

 

  

Vnitřní vybavení - interiér kostela

2. Vnitřní vybavení – interiér kostela

Vnitřní vybavení kostela prošlo také svým vývojem, který se ale ne vždy překrýval s jeho stavebním vývojem. Kostel doznal poslední zásadní změny ve svých dispozicích v letech 1716 – 1734, kdy byly přistavěny dvě boční kaple – severní a jižní. Severní sv. Lepopolda, zvaná rudecká – obrácena směrem k obci Rudce, a jižní sv. Josefa, zvaná zbraslavecká, postavená směrem k obci Zbraslavec (Braslavec). Přistavěny byly také nová sakristie s panskou oratoří.

2.1. Hlavní oltář - svatostánek

Je umístěn ve východní části presbytáře a je jeho přirozenou dominantou. Vše potřebné se o něm dozvídáme z nápisu, který je čitelný na jeho zadní straně.
„Darovala Amalie Šamšulová z Kunštátu. Postavil Jan Tomola, sochař a kameník v Brně. Za papeže Lva XII, císaře a krále Františka Josefa I, patrona Kuny svobodného pána z Honrichsů, starosty P.Čáslavského, faráře Karla Březského, posvětil (spolu s dvěma bočními) František Saleský, biskup brněnský dne 21. srpna L.P. 1894."
Svatostánek, doznal ale také změn od své původní podoby. Původní baldachýn umístěný nad svatostánkem byl asi v roce 1989 rozebrán a uložen na půdě fary.

2.2. Oltářní obraz

Centrální motiv presbytáře, kterým je dnes moderní freska Krista, si prošel také svým složitým vývojem. Původní oltářní obraz sv. Stanislava od vídeňského malíře Jana Kleina z třicátých let 19. století byl v 50. letech 20. století odstraněn a nahrazen výklenkem se sochou patrona kostela, s postavami svatých Cyrila a Metoděje a s přízdobou výklenku, která se dnes nachází v kapli P. Marie Sněžné v Sychotíně. V roce 1976 máme svědectví, že zde již socha sv. Stanislava ve výklenku nestojí a výklenek je zazděn. V období do roku 1989 byl prázdný prostor vyplněn barokním křížem, dílem z doby kolem roku 1700.

V roce 1989 byla podle návrhu akademického umělce Milivoje Husáka z Lelekovic u Brna vytvořena freska v presbytáři kostela. Podle původního návrhu bylo počítáno i s další fází rekonstrukce presbytáře, avšak tato další fáze nebyla uskutečněna. Po roce 2000 byla snaha dotáhnout problém liturgického prostoru ke konečnému řešení, avšak ani do současnosti nebyl tento problém vyřešen.

Freska, která je rozložena po celé čelní stěně presbytáře, je inspirována archeologickým nálezem křížku z doby velkomoravské, na kterém je nepsáno: „Ježíš, život – světlo – vítězství. Odtud se odvíjí kompozice celé fresky. Ježíš život je zachycen v postavě zmrtvýchvstalého a světlo pak v zářícím kříži, který proniká celou postavou Krista a celou freskou. Vítězný Kristus, je zmrtvýchvstalý Pán, ale také pán nad světem. Jeho vítězství, moc a vláda jsou znázorněny čtyřmi živly: ohněm, vodou, zemí a vzduchem; které jsou v jeho moci, vycházejí ze světla kříže, z postavy zmrtvýchvstalého.

2.3. Boční oltáře

V obou kaplích jsou dřevěné, fládrované oltáře v klasicistním stylu. V severní se nachází oltář s obrazem sv. Leopolda a v jižní s obrazem sv. Josefa od Johanese Ditmanna staršího z roku 1843. Tyto obrazy byly namalovány ve Svitavách a v Moravské Třebové.
Původní oltář severní kaple byl však zasvěcen svatému Liboriovi (Liborovi) v době kdy hrabě Theodor svobodný pán z Imbsen nechal tyto kaple postavit. Součástí tohoto oltáře sv. Liboria (Libora) bylo také stříbrné poprsí s ostatky tohoto světce. Tento relikviář byl zhotoven v 1735 v Augsburgu na přání hraběte Theodora a v tomtéž roce přenesen do kostela sv. Stanislava. Relikviář sv. Liboria byl v roce 1810 předán do císařské pokladny jako povinný poplatek na válku s Francií, společně s další významnou památkou – Ostatkovým křížem sv. Jana Nepomuckého.
V době první poloviny devatenáctého století není již po oltáři sv. Liboria ani památky. Na jeho místě se nacházel buď oltář sv. Františka Xaverského, nebo sv. Antonína z Padovy. V kostele se nacházely další dva oltáře, sv. Jana Nepomuckého a Panny Marie. Jediný, který se nám částečně dochoval a je v interiéru kostela, je ten mariánský. V severní boční kapli si můžeme prohlédnout obraz Panny Marie z pol. 19. stol, který byl součástí právě jednoho z oltářů. Jinak i oltářní obraz sv. Jana Nepomuckého se dochoval do současnosti.

2.4. Sochařská výzdoba

Původní součástí bočních oltářů byly sochy sv. Václava a sv. Ludmily a sv. Jáchyma a Anny, které byly získány z různých donací z konce 19. století. Ty jsou však dnes již umístěny mimo kostel.
V kostele se však nacházejí dvě sochy. Za zmínku stojí především socha patrona kostela, sv. Stanislava biskupa, která byla zhotovena kolem r. 1954 podle návrhu architekta Antonína Klimeše, a vyřezal ji umělecký řezbář Jaroslav Vaněk. Ta se nachází v presbytáři na epištolní straně (z pohledu do presbytáře vpravo) V severní kapli sv. Leopolda se nachází socha Lurdské madony. Ta pochází z období mezi lety 1930 – 1940.

2.5. Varhany

Původní kunštátské varhany pocházely z r. 1799 a vyhotovil je Jiří Španěl z Rokytnice. Varhany byly dvakrát nešťastně přestavovány a to r. 1907 a r. 1942. V roce 1970 byly rekonstruovány, ale jejich stav byl již natolik špatný, že v roce 2001 byly demontovány a nahrazeny novým nástrojem. Tento nový nástroj věnovala Kunštátu německá farnost Heidelberg-Ziegelhausen.

2.6. Náhrobky

Při vstupu do kostela, na pravé straně je umístěn pískovcový náhrobek Jana Černčického z Kácova. Naproti němu ve zdi zasazena mramorová náhrobní deska s nezřetelným erbem. Pravděpodobně pochází z 16. století. V kostele v zadní části se nacházejí dva náhrobníky. Jeden náhrobník patří Štěpánovi a Barboře Schmidtovým a pochází z r. 1580. Nejzachovalejší a nejmladší náhrobní kámen je pak z r. 1721 a patří Karlu Benediktu z Lamberka.

2.7. Zvony

Kunštátský kostel vyzvání třemi zvony. Nejstarší o průměru 110 cm pochází z r. 1539, jak to dosvědčuje latinský nápis na jeho plášti. Druhý zvon o průměru 130 cm datovaný rokem 1732 byl ulit Sigmundem Kerckerem v Brně. Na jeho plášti jsou vyobrazeny reliéfy sv. Jana Nepomuckého, sv. Augustina, Imaculaty a reliéf ukřižování. Historicky nejmladší je zvon o průměru 100 cm, který nemá žádnou signaturu. Dle provedení se můžeme domnívat, že pochází z konce 18. století.

2.8. Věžní hodiny

Původní věžní hodiny byly umístěny ve věžních oknech a byly obráceny jen na dvě strany. Směrem do náměstí (dnes Krále Jiřího) a směrem k Lipce. Nové pochází z r. 1890, kdy byla provedena celková rekonstrukce věže. Věž byla zvýšena o 2,5 metru a byla přestavěna střecha věže, do níž byly zakomponovány věžní hodiny do čtyř stran. Postavil je brněnský hodinář Josef Fišar. Ciferníky, které ukazují čas do čtyř světových stran, byly v roce 2005 nahrazeny ciferníky se zlacenými římskými číslicemi.

 

Kněží působící ve farnosti

Období 15. a 16. století a jejich náboženské poměry

Náboženské poměry období 15. a 16. století jsou velmi komplikovaným obdobím a velmi nesnadno zachytitelnou dobou. Faráři se zde střídali podle náboženských poměrů a jednotlivých majitelů panství. Cuius Regio, eius Religio, bylo heslo, podle kterého se řídilo vyznání poddaných. V Kunštátě se vystřídaly v této době a někdy i koexistovaly, celkem tři vyznání - katolické, luteránské a bratrské.

Bratrští, luterští a katoličtí faráři v období 15. a 16. stol až do počátku století 17.

Bratrská jednota

Z roku 1476 pochází zmínka o faráři v Kunštátě, ale podle všech okolností se nejednalo o katolického, ale bratrského. Majitel panství Proček z Kunštátu a Opatovic byl vyznání bratrského a na jeho rozkaz Jan Herolt z Kunštátu a na Plumlově dotoval bratrského faráře v Kunštátě.
V 16. století nebyla Jednota bratrská v Kunštátě bez svého duchovního správce. V šedesátých letech 16. stol. je zmiňován Tomáš Petrozelin (Petrozelina; Petroselinus). A v roce 1605 je zmiňován farářem bratrským Michal Leporini pocházející z Uher (Maďarska). Tímto končí zmínka o bratrském faráři a o bratrské církvi v Kunštátě.

Luterské vyznání

Celé 16. století bylo ve znamení střídání farářů podle náboženského vyznání majitelů panství. Luteráni byli na panství protěžování v době, kdy majiteli byli pánové z Hardeku (1560-1590). Roku 1589 udělil Jan z Hardeku luteránskému farářovi svobodu pořizovat poslední pořízení o majetku. Od té doby nemáme zmínky až do roku 1597.
Od roku 1597 – 1601 byl jejich kazatelem Prokopec z Německého Brodu. S malou mezerou asi pěti let zde navazuje svou službu luterského (evangelického) faráře Jiřík Závorka. Ten byl farářem velmi krátkou dobu. Jeho nástupcem byl Eliáš Špaltholc, dříve farář v Radiměři. Ten je v Kunštátě zmiňován v roce 1608, ale byl zde již asi od roku 1607. Poslední zmínka o něm je z roku 1613. Po něm nastoupil službu faráře jeho syn Eliodorus Špaltholc. Ten byl farářem v období rozháraných poměrů, a proto o něm jsou nejasné zprávy. První zmínka je z roku 1615 a poslední pak až z roku 1624.

Katoličtí faráři

Prvním farářem v Kunštátě je zmiňován v roce 1386 Mikuláš z Dobronic, plebán. Syn Adama a bratr Štěpánka z Dobronic. Nebyl jím však dlouho. V roce 1390 byl přesunut na jiné místo do Brandýsa nad Orlicí. Od této doby nevíme, kdo byl farářem v Kunštátě, až do roku 1406 kdy je uváděno jméno Petr, asi syn modřického měšťana Jakuba Rablina. Vzhledem k poměrům v zemi a husitským válkám nejsou žádné zmínky o katolických farářích.
V roce 1505 je připomínán katolický farář Jan. Je to po dlouhém období, kdy katoličtí faráři v Kunštátě sice byli, ale rozhodně neměli nijak výsadní postavení. Určitě i nejednu obtíž a utrpení od majitelů paství museli snášet v tomto tak rozháraném období.
V roce 1606 je zmiňován poslední katolický farář Valentin Sullový, který chtěl Kunštát opustit, protože neměl ani zastání u vrchnosti. Ba co víc, tehdejší majitel panství, Štěpán Schmidt z Freihoffen, mu dal výpověď z fary a farář skutečně odešel. Od té doby nebyl v Kunštátě katolický farář až do roku 1630, kdy se díky bitvě na Bílé hoře a vítězství katolických vojsk císaře Ferdinanda II. obrátila karta. V tomto výše zmíněném roce se do Kunštátu vrací katolický farář.

Katoličtí faráři v Kunštátě od r. 1630 až do současnosti.

V období po bitvě na Bílé hoře dochází ke změnám v náboženských poměrech. Císař Ferdinand II. nařídil jediné náboženství a to katolické. Proto se také na faru do Kunštátu vracejí katoličtí faráři.

Pobělohorské období v Kunštátě

V roce 1630 byl jmenován farářem v Kunštátě Bernard Voscinius (Vohanius, Wochting). Narodil se v roce 1579 v Unčově a na kněze byl vysvěcen v roce 1615. Od roku 1630 se stal farářem v Kunštátě a správcem kostelů v Sebranicích a v Olešnici s filiálním kostelem v Rovečíně (dnes Rovečném). Roku 1653 byl farářem všech farností na tehdejším kunštátském panství (Kunštát, Olešnice, Sebranice, Prosetín, Rovečín, Sulkovec, a kaple v Sulíkově). Na začátku roku 1667 kunštátský farář Bernard Voscinius umírá ve věku 87 let. Kde je pohřben, nám není známo.
Nástupcem se stal od 6. června r. 1667 Matěj Ignát Felckel, který byl farářem celých dvanáct let. Byl správcem kostelů v Kunštátě, Sebranicích, Olešnici, Prosetíně, a v Bohuňově. Farářem byl až do roku 1679.
Od roku 1679 se stal podle přání majitele panství Kašpara Bedřicha, hraběte z Lemberka, farářem v Kunštátě Štěpán Augustin. Současně byl správcem filiálního kostela v Sebranicích a v Sulíkově.
Augustin nebyl farářem v Kunštátě dlouhou dobu. V roce 1680 je již jmenován novým farářem Pavel Leopold Michalina, který po šesti letech, v roce 1686, byl ustanoven farářem v Moravské Ostravě.

Období přelomu 17. a 18. století

Od 5. dubna roku 1686 stal se farářem v Kunštátě František Xaver Leffler. Narodil se r. 1658 v Moravské Ostravě. Na kněze byl vysvěcen v roce 1683 a byl jmenován kaplanem v Třebíči. V březnu r. 1684 se stal kaplanem v Prostějově. Farářem v Rosicích u Brna a administrátorem v Troubsku se stal 13. července roku 1684. Odtud pak byl jmenován farářem v Kunštátě v roce 1686 a zároveň byl jmenován děkanem děkanství Kunštátského. V roce 1690 jej pak biskup Karel II. hrabě z Liechtensteina jmenoval děkanem Jevíčským. Mezi lety 1692 – 1698 byl Leffler vyslán na misii do Ruska ke dvoru cara Petra Velikého. Po návratu z Ruska se opět ujal farnosti v Kunštátě. Během jeho nepřítomnosti ji v letech 1692-1694 spravoval Václav Neupauer a 1694-1698 Tobiáš Duchka. Leffler se po návratu stal znovu děkanem v Kunštátě a v Jevíčku. Protože se velmi zasloužil jak v duchovní správě, tak i v misii v Rusku byl v roce 1702 tehdejším biskupem Karlem III. knížetem Lotrinským jmenován kanovníkem kolegiátního chrámu v Brně. Instalován byl 18. října téhož roku. V roce 1703 byl investován v Prostějově, ale v roce 1704 se stal sídelním kanovníkem v Brně. V roce 1715 byl zvolen děkanem kapituly, ale stal se jím skutečně až v roce 1724. Byl významnou osobností a zasloužil se významně o kostel Petra a Pavla v Brně. Zemřel 14. dubna roku 1744.
Nástupcem Lefflerovým se stal od roku 1703 Jan František Fabritius, který byl také děkanem. Zemřel ale poměrně brzy, již 14. ledna roku 1707.
Od 2. února 1707 byl farářem a děkanem Kunštátského děkanství jmenován Karel Cžoklič, který sem byl přemístěn z Bystřice nad Pernštejnem. Byl posledním děkanem kunštátského děkanství, které se skládalo asi z pozdějšího Letovického (již zaniklého) a Boskovického děkanství. Děkanát byl přeložen do Bystřice nad Pernštejnem asi v roce 1730 současně se smrtí posledního děkana tohoto děkanství.
Novým se stal ve funkci faráře od roku 1730 Matěj Haupt. Nesetrval ale dlouho v Kunštátě. Sebraničtí v roce 1732 žádali majitele panství Leopolda hraběte z Lemberka o vlastního faráře. Ten jim byl dán až v roce 1734, když ještě rok předtím (1733) koupil kunštátské paství Jan Theodor svobodný pán z Imbsen. Farář v Kunštátě Matěj Haupt se tak stal farářem v Sebranicích.
Na jeho místo nastoupil Josef Henzl a 27. března 1734 se stal farářem v Kunštátě. Za něj byly postaveny boční kaple dnes zasvěceny sv. Josefovi a sv. Leopoldovi, nová jižní sakristie a oratoř z prostředků, které věnoval Jen Theodor z Imbsen. Současně také bylo věnováno stříbrné poprsí sv. Libora s jeho ostatky a ostatkový kříž sv. Jan Nepomuckého, po nichž již není památky. Roku 1810 byly jak stříbrné poprsí sv. Libora, tak i ostatkový kříž sv. Jana Nepomuckého odevzdány na financování války s Francouzi a jejich císařem Napoleonem I.
V topografii církve od Gregora Wolného jsou uváděni ještě dva faráři. První Ondřej Černovský, který se poté co byl farářem v Kunštátě, stal farářem v Čučicích r. 1749 a Bohumír Römer, který se stal téhož roku farářem v Kunštátě.
Henzl však podle Wolného byl farářem v Kunštátě až do roku 1770. Pravděpodobně byla jeho služba zakončena smrtí, protože již tři měsíce před tím byl administrátorem Ignát Michel, který se stal následně farářem. Henzl byl asi pohřben v Kunštátě, ale nevíme kde přesně.
Ignát Michel byl farářem po Henzlovi a pocházel z Valašského Meziříčí. Stal se farářem a záhy poté zemřel. 26. září 1784 jej smrt vysvobodila z náboženských poměrů, do nichž začal zasahovat císař Josef II. Od roku 1782 byl zde kaplanem Josef Čermák, který se pak stal místním farářem.

Josefínské reformy a církevní správa v Kunštátě

Josefínské reformy zasáhly do církevní správy a reorganizace farností. Což se odrazilo i na působení farářů v Kunštátě. Dále pak ovlivnila církevní správu válka Rakouska s Francií.
31. prosince 1784 byl jmenován novým farářem v Kunštátě dosavadní kaplan Josef Čermák, rodák z Jimramova. Za jeho působení došlo k reorganizaci církevní správy. Vznikly tak nové farnosti v Sulíkově a v Bedřichově. Ke Kunštátskému kostelu pak byly přifařeny obce Kunštát, Rudka, Sychotín, Braslavec (dnes Zbraslavec), Touboř a Hluboké. Po dvaceti letech služby v Kunštátě zemřel Josef Čermák 26. listopadu 1804. Pohřben je neznámo kde.
Josef Vieřbovský se narodil v Opavě v roce 1759, studoval v Olomouci bohosloví, ale protože byl příliš mladý (22 let), nebyl ještě vysvěcen na kněze, a proto sloužil jako vychovatel. I po kněžském svěcení neměl příliš šancí stát se farářem a proto pokračoval ve službě vychovatele šlechtických rodin. Nedříve v Prešpurku (Bratislava) kde se naučil maďarsky a slovensky. Poté nastoupil jako vychovatel v Kunštátě na zámku u Ignáta barona z Honrichsu. V roce 1804 nastoupil na místo zemřelého faráře Čermáka. Farář Vieřbovský zemřel 8. ledna 1815 ve věku 56 let.
Po něm se stal farářem v Kunštátě Petr Pavel Palla. Narodil se ve Žďáru nad Sázavou v roce 1752 a vstoupil tam do cisterciáckého řádu. Po zrušení řádu Josefem II. se stal světským (diecézním) knězem. Od roku 1796 byl farářem v Sulíkově, kde byl čtrnáct let až do roku 1810. Pak byl přeložen do Žďáru na dobu pěti let, než se uprázdnila kunštátská fara v roce 1815. Tehdy byl jmenován farářem v Kunštátě a působil zde až do roku 1832, kdy 8. března zemřel. Kaplanem zde byl od roku 1828 Jan Sysel, který po Pallově smrti převzal úřad faráře.

Druhá polovina 19. století

Jan Sysel se narodil 12. května r. 1803 v Lulči. Na kněze byl vysvěcen v roce 1826 a od r. 1828 se stal kaplanem v Kunštátě. Po smrti faráře Pally se stal jeho nástupcem dne 18. června 1832. Za faráře Jana byl obnoven kostel a nově zasvěceny oltáře sv. Josefovi a sv. Leopoldovi. Zemřel 22. listopadu 1865, a pohřben je na místním hřbitově v kněžském hrobu. Během jeho působení se v Kunštátě vystřídalo osm kaplanů – viz níže – seznam kaplanů.
Jedním z kaplanů, kteří působili v Kunštátě, byl i Josef Spáčil, který v době od listopadu 1865 až do února 1866 působil jako administrátor farnosti.
Nástupcem zemřelého faráře Sysla se stal jeho bývalý kaplan Antonín Halla. Ten se narodil r. 1815 v Bosonohách a na kněze byl vysvěcen r. 1839 v Brně. Krátce působil jako kaplan v Ivančicích a potom jako kaplan v Kunštátě. V roce 1850 byl ustanoven farářem v Sulkovci a odtud byl jmenován po smrti faráře Sysla do Kunštátu 27. února r. 1866. Tehdy byl asi také jmenován konsistorním radou. Zemřel 4. května 1883 a 7. května byl pochován na místním hřbitově vedle bývalého faráře Jana Sysla do kněžského hrobu.
Administrátorem farnosti se po smrti faráře Hally stal místní kaplan Jan Zeman. Působil ve farnosti jako kaplan pět let od r. 1878. Administrátorem byl od května 1883 až do srpna 1883, kdy byl jmenován novým farářem Karel Břeský.

Přelom 19. a 20 století a politické změny v první polovině 20. století

Přelom století 19. a 20. je ve znamení politických změn v Evropě ale i v celém světě. Vznik nové republiky Československa, odtržení od Rakouské monarchie jsou jevy, které provázejí působení několika málo kněží v naší farnosti.
Farář Karel Břeský se narodil v Baškově ve Slezsku 21. září r. 1852 a na kněze byl vysvěcen roku 1876. Farářem v Kunštátě se stává v srpnu roku 1883 a je jím až do 3. března r. 1913. Byl auditorem biskupské konsistoře. Po jeho smrti se stává administrátorem bývalý kaplan (kooperátor) Jan Kittner.
Kittner byl administrátorem farnosti pravděpodobně až do července téhož roku, co zemřel farář Karel Březský. V červenci nastoupil jako nový farář Josef Janíček, který býval kaplanem v Kunštátě. Narodil se 21. března 1867 v Krhově ve farnosti Bořitov. Na kněze byl vysvěcen v roce 1892. Od roku 1896 je Janíčkovo jméno v matrikách uváděno s titulem kooperátor (kaplan) v Kunštátě až do roku 1911. Od roku 1913 až do roku 1939 byl farářem v Kunštátě. 6. prosince 1943 umírá farář Josef Janíček po dlouhých dvaceti šesti letech služby ve farnosti a čtyřech letech ve výslužbě.
Po odchodu ze služby se stává administrátorem farnosti dosavadní kooperátor Josef Klíč. Od prosince 1939 do července 1940 vykonával službu administrátora farnosti, kterou poté předal novému faráři Jaroslavu Šafářovi. Ten se narodil 27. dubna roku 1909 v hájence v Lysicích. O 24 let později byl 5. července vysvěcen na kněze a byl pověřen službou kooperátora v Novém Městě na Moravě až do roku 1940, kdy je poslán jako farář do Kunštátu. Smrt kněze Jaroslava Šafáře byla a stále ještě je ovinuta sítí tajemství a spekulací. Možná ještě žijí pamětníci té doby, kdy v říjnu roku 1951 tento kněz nešťastně havaroval na své motorce, když jel z Rudky. Památkou na tuto havárii, která skončila jeho smrtí 4. října téhož roku je dosud stojící boží muka. Pojedete-li na Rudku tak po pravé straně z šedé žuly je postaven památník jeho osudové havárie a smrti. Pohřben byl na místním hřbitově do kněžského hrobu.

Druhá polovina 20. století až do současnosti

S přelomem poloviny století dochází na území celé republiky k velkým politickým změnám. S nástupem komunismu k moci, dochází k perzekuci církevních představitelů. Biskupové jsou internováni, řády jsou rušeny a řeholníci jsou internováni v pracovních táborech. Kněží musí ke své službě mít státní souhlas, bez kterého je jejich působení protistátní a vlastizradou.
Po Jaroslavu Šafářovi, který zemřel v roce 1951, nastoupil na místo administrátora farnosti dosavadní kooperátor František Staněk. Narodil se 17. října 1910 v Holešíně ve farnosti Doubravice nad Svitavou. Na kněze byl vysvěcen 5. července 1935 ve věku 25 let v brněnské katedrále. Ten byl farářem až do roku 1960, kdy zemřel.
S odchodem Františka Staňka je do farnosti ustanoven nový administrátor Jindřich Štěpánek. Ten se narodil 7. června 1920 v obci Lavičky u Velkého Meziříčí ve farnosti Velké Meziříčí. V roce 1940 maturoval na Zemském reformním gymnáziu ve Velkém Meziříčí. Na kněze byl vysvěcen 29. července 1945 v Brně v katedrále sv. Petra a Pavla. Od srpna do 1945 do června 1946 byl kooperátorem v Modřicích. Následně se stal administrátorem v Modřicích od června 1946 do ledna 1947. Od února 1947 do listopadu téhož roku byl administrátorem v Neslovicích. 1. 12. byl jmenován administrátorem v Nových Sadech v okrese Dačice. O rok později, mu přidali ještě jednu farnost, Rancířov. A potom ještě farnost Dešné. Zde působil, až do r. 1952 kdy byl zatčen a odsouzen k trestu odnětí svobody. Po dvou letech, 22. 12. 1954, byl propuštěn a rehabilitován. Následně byl jmenován administrátorem ve Slavonicích, kam nenastoupil. Od r. 1955 byl administrátorem postupně dva roky v Kostelní Myslové (do 30. 9. 1957), dva roky v Měříně (do 15. 3. 1959 a pět měsíců administrátorem v Dačicích. Do Kunštátu přišel 1. srpna 1960 a působil zde až do své smrti 9. listopadu 1968 a byl pohřben 13. listopadu ve své rodné farnosti, asi na hřbitově v Mostišti.
Správa farnosti po smrti faráře (administrátora) Štěpánka přechází do rukou Sulíkovského faráře Jana Dvořáka. Kunštát je farností spravovanou administrátorem excurendo.
Ještě v tomtéž roce je do farnosti ustanoven nový administrátor, mnohým současníkům známý, profesor Stanislav Krátký. Narodil se 11. listopadu 1922 v Brně – Zábrdovicích. Vysvěcen na kněze byl 5. července 1946 a stal se kaplanem v Žarošicích. Poté byl ustanoven farářem v Brně – Řečkovicích a v Brně Husovicích. V roce 1956 byl přeložen do Žerotic u Znojma, protože byl příliš aktivní a překážel režimu. V roce 1958 byl odsouzen za protistátní činnost. Ve věznici Valdice strávil většinu svého vězeňského života, odkud byl v roce 1960 na amnestii propuštěn. Nedostal však státní souhlas potřebný k výkonu kněžské služby, proto pracoval jako jeřábník v Pozemních stavbách Brno. V tomto období se věnoval velmi aktivně životu tzv. podzemní církve spolu s Felixem Maria Davídkem biskupem tajné církve. V roce 1968 byl ustanoven administrátorem v Kunštátě a současně také přijal místo na obnovené teologické fakultě v Olomouci. V této době je také vysvěcen na biskupa tajné církve. Od roku 1968 až do roku 1978 úspěšně působí v Kunštátě a okolí. A všichni kdo jej zažili, na něj s láskou vzpomínají. V roce 1978 byl přeložen do farnosti Hrádek u Znojma, kde působil až do roku 1999, kdy byl jmenován proboštem Kolegiátní kapituly sv. Václava v Mikulově. Byl oceněn zastupitelstvem Jihomoravského kraje v roce 2007 a brněnský biskup Vojtěch Cikrle mu v tomtéž roce udělil medaili sv. Petra a Pavla, za celoživotní dílo pro diecézi. Zemřel dne 13. listopadu 2010 v Rajhradě u Brna a pohřben byl 20. listopadu do hrobky kapitulních kanovníků v kostele sv. Jana v Mikulově.
Od roku 1978 se stává administrátorem farnosti kněz František Baťka, narozený 2. prosince 1922 v Kosticích u Břeclavi. Na kněze byl vysvěcen 5. července 1947 v Brně. Jako administrátor a farář působil ve farnostech Měřín, Bohdalov, Brno – Židenice, Mikulčice, Slavonice a od roku 1978 v Kunštátě. Mezi lety 1949 – 1954 byl vězněn za protistátní činnost. Doba jeho působení v Kunštátě trvala celých 12 let, až do roku 1990, kdy byl přeložen a stal se farářem v Mikulčicích a v Lužicích. I na tohoto kněze spousta lidí rádo vzpomíná. Především na jeho lásku k vínu a k životu. Od roku 2005 žil na odpočinku v domově sv. Alžběty na Žernůvce u Tišnova. V první polovině roku 2006 jej papež Jan Pavel II. jmenoval kaplanem Jeho svatosti s právem užívat titul Mons. (monsignor) a biskup Vojtěch Cikrle mu předal medaili sv. Petra a Pavla za celoživotní činnost pro diecézi. Zemřel 17. června 2008 na Žernůvce ve věku 85 let. Pohřben byl 25. června 2008 v Tvrdonicích. Pohřeb se konal v kostele, na jehož stavbě se jako bohoslovec aktivně podílel.
Od roku 1990 se stává novým farářem Josef Daněk SDB. Narozen 6. května 1951 v Brně a na kněze byl vysvěcen 26. června 1977 v Brně. Po necelém roce působení v Kunštátě odchází k 1. září 1991 jako farář do Újezda u Brna. V roce 2000 byl přeložen do Brna – Žabovřesk k salesiánském středisku mládeže jako farní vikář (kooperátor), ve farnosti kostela Panny Marie Pomocnice křesťanů. Od roku 2002 byl jmenován farářem tamtéž. Po 11. letech umírá náhle ve věku 62 let dne 10. prosince 2013 v Brně a pohřben je 17. prosince na ústředním hřbitově do řádového hrobu Salesiánů Dona Bosca.
24. září 1991 se stává novým farářem Karel Slanina, a současně je také ustanoven novým děkanem letovického děkanství. Narodil se 28. února 1940 v Brně – Líšni. Na kněze byl vysvěcen 25. června 1978. Ovšem jeho působení v Kunštátě doznává rychlých změn. Po roce je přeložen jako farář do Knínic u Boskovic. A do Kunštátu přichází nový farář z Dolních Bojanovic.
Josef Čermák, farář v Dolních Bojanovicích byl přeložen do Kunštátu a Sebranic jako farář v září roku 1992. Jeho působení bylo nejkratší ze všech doposud zmíněných. Byl farářem pouhý měsíc, než byl přeložen do kněžského semináře v Olomouci jako spirituál (duchovní rádce seminaristů).
Od září roku 1992 se novým farářem stává kooperátor (farní vikář) u sv. Tomáše v Brně, kněz Jan Mráz. Narozen 15. května 1962 v Brně. Na kněze byl vysvěcen 26. června 1988 v brněnské katedrále. Ve farnosti však také nepobývá dlouhou dobu. V létě roku 1993 je biskupem Vojtěchem Cikrlem odeslán na studia církevního práva na Papežskou lateránskou univerzitu do Říma. Od tohoto roku (1. července 1993) je veden v Kunštátě jako kooperátor až do léta (2013) kdy je ustanoven farářem na svém bývalém působišti u sv. Tomáše v Brně. Od roku 1998 se stal rektorem papežské koleje Nepomucenum. Tomu předcházely tři roky jeho působení v Nepomucenu ve funkci spirituála seminaristů (1995-1998). Od 4. července 2010 je jmenován kanovníkem kolegiátní kapituly Všech svatých na hradě pražském. V současnosti je také nositelem čestného titulu kaplan Jeho svatosti s právem užívat titul Mons.
V létě roku 1993 nastupuje do farnosti staronový farář Josef Čermák. Farářem se stává po odchodu P. Jana Mráze na studia do Říma. Ve farnosti teď pobývá již delší dobu. Celé čtyři roky působil v Kunštátě a v Sebranicích. 1. srpna 1997 odchází P. Josef Čermák na své výslovné přání působit do Kadaně do litoměřické diecéze, kde působí až do současnosti.
Po Josefu Čermákovi nastupuje do kunštátské farnosti jako její duchovní správce, nový a mladý kněz Vít Fatěna, rodák z Velké Bíteše. Narodil se 13. dubna 1970 ve Velkém Meziříčí. Na kněze byl vysvěcen v Brně roku 1995 a to 17. června. Od roku 1995 až do r. 1997 působil jako kaplan v (?) poté byl jmenován od 1. srpna administrátorem v Kunštátě. Působil zde až do roku 2002, kdy byl přeložen jako farář do Ivančic a Řeznovic. V létě 2002 jej vystřídal ve funkci administrátora kněz Pavel Kafka. P. Vít Fatěna od roku 2009 zastával ještě funkci místo-děkana děkanství rosického. V srpnu roku 2012 byl ustanoven farářem v Bobrové a Strážku.
Pavel Kafka, rodák z Náměště nad Oslavou se narodil 8. května 1974 v Třebíči a na kněze byl vysvěcen 24. června 2000 v brněnské katedrále. Působil jako kaplan v Blansku a v srpnu roku 2002 byl ustanoven administrátorem v Kunštátě. Až do roku 2009 úspěšně působil ve farnosti. Od 1. srpna roku 2009 byl ustanoven farářem v Hustopečích a děkanem děkanství hustopečského. Dále pak byl v roce 2011 jmenován členem Kněžské rady diecézního biskupa. Ve farnosti Hustopeče působil do roku 2016 kdy byl jmenován biskupským delegátem pro ekonomiku diecéze - správcem Fondu na podporu kněží a pastorace v brněnské diecézi - PULS. V této funkci je do současnosti (říjen 2018)
Na jeho místo nastoupil v srpnu 2009, kněz Tomáš Koumal. Narodil se v Brně 10. března 1982 ale pochází z obce Deblín na Vysočině. Na kněze byl vysvěcen 23. června 2007 a stal se farním vikářem ve farnosti při katedrále sv. Petra a Pavla v Brně. Zde působil dva roky, až do srpna 2009 kdy byl ustanoven administrátorem v Kunštátě. Po třech letech působení ve farnosti byl poslán biskupem na doktorská studia na PAS (Pontificio Ateneo Salesiano) do Říma. V této době jej vystřídal současný administrátor Petr Košulič. P. Koumal byl po svém odchodu jmenován farním vikářem ve farnosti Měřín a od roku 2013 byl přeložen jako farní vikář do obce Netín u Velkého Meziříčí. V roce 2015 byl jmenován farářem u sv. Augustina v Brně a po roce odchází jako farář ke katedrále sv. Petra a Pavla, kde působí dodnes.
Současný farář Petr Košulič, je rodák z Hustopečí. Narodil se 25. srpna 1979 v Hustopečích a na kněze byl vysvěcen 26. června 2010 v brněnské katedrále. Jako farní vikář působil nejdříve od 1. srpna do 15. září 2010 ve Velkém Meziříčí, a poté byl ustanoven farním vikářem ve farnosti Boskovice. Zde působil necelé dva roky až do 15. srpna 2012 kdy byl ustanoven administrátorem v naší farnosti. V roce 2017 byl ustanoven farářem na dobu pěti let.

 

Přehled Kunštátských katolických farářů (administrátorů)

1386 – 1390 – Mikuláš z Dobronic, farář
1406 – Petr (Rablin), farář
1505 – Jan (?), farář
1606 – Valentin Sullový, farář
1630 – 1667 – Bernard Voscinius, farář
1667 – 1679 – Matěj Ignát Felckel, farář
1679 – 1680 – Štěpán Augustin, farář
1680 – 1686 – R. D. Pavel Leopold Michalina, farář
1686 – 1692 – R. D. František Xaver Leffler, farář a děkan děkanství kunštátského, od r. 1690 děkanem jevíčským
1692 – 1694 – R. D. Václav Neupauer, farář
1694 – 1698 – R. D. Tobiáš Duchka, farář
1698 – 1703 – R. D. František Xaver Leffler, farář a děkan děkanství kunštátského a jevíčského
1704 – 1707 – R. D. Jan František Fabritius, farář a děkan děkanství kunštátského
1707 – 1730 – R. D. Karel Cžoklič, farář a poslední děkan děkanství kunštátského
1730 – 1734 – R. D. Matěj Haupt, farář
1734 – 1770 – R. D. Josef Henzl, farář
V tomto období jsou uváděni však ještě dva faráři:
do r. 1749 – R. D. Ondřej Černovský, farář
od r. 1749 – R. D. Bohumír Römer, farář
1770 – 1784 – R. D. Ignát Michel, farář
1784 – 1804 – R. D. Josef Čermák, farář
1804 – 1815 – R. D. Josef Vieřbovský, farář
1815 – 1832 – R. D. Petr Pavel Palla, farář
1832 – 1865 – R. D. Jan Sysel, farář
1865 – 1866 – R. D. Josef Spáčil, administrátor
1866 – 1883 – R. D. Antonín Halla, farář, konsistorní rada
1883 – R. D. Jan Zeman, administrátor
1883 – 1913 – R. D. Karel Břeský, farář a auditor biskupské konsistoře
1916 – R. D. Jan Kittner, administrátor
1916 – 1939 – R. D. Josef Janíček, farář
1939 – 1940 – R. D. Josef Klíč, administrátor
1940 – 1951 – R. D. Jaroslav Šafář, farář
1951 – 1960 – R. D. František Staněk, farář
1960 – 1968 – R. D. Jindřich Štěpánek, farář
1968 – R. D. Jan Dvořák, administrátor excurendo ze Sulíkova
1968 – 1978 – R. D. Prof. Stanislav Krátký, farář
1978 – 1990 – R. D. František Baťka, farář
1990 – 1991 – R. D. Josef Daněk SDB, farář
1991 – 1992 – R. D. Karel Slanina, farář a děkan děkanství letovického
1992 – 1992 – R. D. Josef Čermák, administrátor
1992 – 1993 – R. D. Jan Mráz, administrátor
1993 – 1997 – R. D. Josef Čermák, farář
1997 – 2002 – R. D. Mgr. Vít Fatěna, administrátor
2002 – 2009 – R. D. Pavel Kafka, administrátor
2009 – 2012 – R. D. Tomáš Koumal, administrátor
2012 – R. D. Mgr. Petr Košulič, administrátor (od 1. 8. 2017 farářem)