1. čtení Oz 11,1.3-4.8c-9; Evangelium Jan 19,31-37
Komentář k Jan 19,31-37:
Všechny poklady vědy a umění jsou obsaženy v onom nejvnitřnějším bytí Ježíše, Božího Syna. Po jeho smrti z otevřeného boku proudí k těm, kdo jej vzývají. Mohu se zamyslet nad dalšími invokacemi tolik známých litanií.
Péťa letí ve škole po chodbě a jen tak tak, že nesrazí ředitele. Ten ho chytí za límec a dává mu lekci: „Teď se pěkně vrátíš, v klidu půjdeš okolo mě a pozdravíš mě tak, jak to dělá tvůj tatínek, když se potká se svými známými.“ Péťa se o několik kroků vrátí, nacpe si ruce do kapes, dojde k řediteli, praští ho po zádech, až mu poskočí na nose brýle a na celou školu řve: „Nazdar, starej brachu, sto let jsem neviděl tvoji plešatou kebuli, ty ještě žiješ?“