1. čtení Oz 11,1.3-4.8c-9; Evangelium Jan 19,31-37
Komentář k Jan 19,31-37:
Všechny poklady vědy a umění jsou obsaženy v onom nejvnitřnějším bytí Ježíše, Božího Syna. Po jeho smrti z otevřeného boku proudí k těm, kdo jej vzývají. Mohu se zamyslet nad dalšími invokacemi tolik známých litanií.
Misionář jde Grónskem a potká dva Eskymáky, kteří táhnou uloveného tuleně od moře. Dívá se, jak se s ním pachtí, pak mu to nedá a zeptá se jich: „Proč toho tuleně táhnete za nohy? Vždyť vám to jde proti srsti určitě špatně. Zkuste ho vzít za hlavu, po srsti vám to bude lépe klouzat.“ Eskymáci ho poslechnou a vezmou tuleně za hlavu. Táhnou, táhnou, po chvíli se jeden z nich otočí na druhého a říká: „Poslyš, ten misionář asi vážně bude chytrý člověk. Ono nám to jde opravdu mnohem líp.“ „Líp?!“ vyprskne druhý. „Vždyť se podívej, vracíme se k moři!“