V pátek mi telefonoval tatínek, aby se zeptal, jak se mi daří. Seděl jsem na gauči a na stolku před sebou jsem měl rozečtenou knihu “Budování citového pouta” (řeší jak adoptované děti, kterým děláte dobro, často oplácejí zlem, protože mají pocit, že omezování se rovnají neláska). Vstávám a dívám se, že na stole vedle židle mám zase položený “Kodex kanonického práva” (zákony pro světovou církev). A na stolečku u křesla je pro změnu nachystaný “Enchiridion symbolorum…” (má to trošku delší název, protože shrnuje celé dva tisíce let teologického vývoje, ale na titulu nezáleží). A tatínek mi dává milou radu: “Hlavně služ mše svaté a s nikým se nehádej!” Tak se touto hezkou myšlenkou řídím, když kdosi přijde s “hot!” a zanedlouho s “čehý!”. Bývá ztráta času vyvracet staromódní pomluvy nebo moderní dezinformace… ztráta času, který může být věnován pozitivním úkolům. A pozitivních úkolů máme každý mnoho.

Psychologickou příručku čtu poprvé; ale ke katolickým normám se vracívám pravidelně - z lásky k Církvi - abych měl stále na očích předpisy, podle kterých se řídí chod farnosti, (mám založené např.: Farář je povinen se postarat, aby Boží slovo bylo neporušené hlásáno lidem pobývajícím ve farnosti; proto dbá, aby křesťané laici byli vyučováni v pravdách víry, hlavně homilií o nedělích a zasvěcených svátcích, dále katechetickou výukou a také podporuje činnost, kterou se rozšiřuje duch evangelia i do oblasti sociální spravedlnosti; zvláště pečuje o katolickou výchovu dětí a mládeže; všemožné úsilí věnuje, spolu s věřícími, tomu, aby se poselství evangelia dostalo i k těm, kteří přestali žít podle náboženství nebo nevyznávají pravou víru. Farář se stará, aby eucharistie byla středem farního společenství věřících; snaží se, aby křesťané byli živeni zbožným přijímáním svátostí, zvláště aby často přijímali eucharistii a svátost smíření; usiluje, aby byli vedeni k modlitbě i v rodinách a vědomě a aktivně se zúčastňovali posvátné liturgie, kterou pod vedením diecézního biskupa je farář povinen řídit ve své farnosti, a dozírat, aby se nevloudily nepřístojnosti.); z teologického manuálu čítám jen části, podle toho, co chce poradit nějaký kolega, anebo co si chci podrobněji nastudovat pro náboženství. A díky tomu se obejdu bez televize: prostě jen knihy, kam se podíváš.

Podle tohoto doporučuji jako radu pro blížící se postní dobu: nemusí doma na každém stolku ležet sladkosti (a slanosti :-), stát láhev, běžet televize, rádio, počítač… můžeš na každý stůl, stolek a stoleček (pro sebe i pro děti) položit různorodé knihy: a mít tak v každé situaci na dosah pravdivé poučení a krásné povzbuzení.

 

kněz Marek Slatinský