kostel Kunštát

O místu:

•  

  Dějiny stavby kostela

  1. OBJEKT KOSTELA A JEHO VÝVOJ

  Historie městečka Kunštát se datuje již od doby kolem roku 1280, kdy Kuna, zakladatel kunštátského hradu si nechává říkat Kuna z Kunštátu. Pravděpodobně již se vznikem osady je datován i vznik kostela a fary. Toto však nelze historicky doložit. Je však známo, že již před rokem 1386 bylo oboje, kostel i fara. Od roku 1386 je zmiňován farář v Kunštátě Mikuláš z Dobronic a to až do roku 1390.

  1.1. NEJSTARŠÍ ZMÍNKY

  Původ současné podoby kostela je složitým vývojem během několika staletí. Původní stavba byla pravděpodobně pozdně gotická s plochostropou lodí a věží. Na gotický původ odkazuje dnes již zazděný svatostánek v presbytáři kostela, který je typickým znakem gotických sakrálních staveb. Jedná se o jednolodní gotickou stavbu orientovanou podle tradice na východ. Ještě zde najdeme jednu ze známek, které nás nenechávají na pochybách o původu a dispozici kostela. Tímto znamením gotických kostelů je vychýlení osy presbytáře doprava od osy lodi kostela. Toto vychýlení má svůj význam v symbolickém vyjádření postavy ukřižovaného Ježíše Krista s nakloněnou hlavou na stranu.

  1.2. DOKLADY O EXISTENCI KOSTELA DO R. 1687

  S nástupem husitských válek a dalších následných peripetií českého národa zmínka o kostele a faře zapadá v zapomnění. Kostel i fara zde po dlouhou dobu existují ale bez bližších zmínek až do r. 1686.

  1.3. STAVEBNÍ VÝVOJ KOSTELA V 17. AŽ 19. STOLETÍ

  V roce 1686 byl založen nový barokní kostel a to na stejném místě jako původní. Kašpar Bedřich hrabě z Lamberka, tehdejší majitel panství, byl donátorem této stavby (přestavby) farního kostela. Patrocinium (zasvěcení) zůstalo stejné a to sv. Stanislava. Dostavba kostela se uskutečnila v roce 1687. Na stavbě se podíleli stavitelé Matyáš z Klingseisen a Martin Kafka. Původní gotická stavba zaznamenala radikální změnu. Obvodové zdivo lodi i věže bylo zvýšeno. Presbytář byl prodloužen (nebo nově postaven). Byla přistavěna severní sakristie (stará sakristie), nová hudební kruchta a celý prostor kostela byl zaklenut. O této přestavbě svědčí listina, která byla objevena v makovici věže při její rekonstrukci v roce 2005.

  V roce 1734 byly ke kostelu přistavěny dvě kaple. Severní kaple byla zasvěcena sv. Liboriovi. Rod svobodných pánů z Imbsen pocházel z oblasti biskupství Paderbornského jehož patronem byl právě sv. Liborius. Náklady na celou tuto přestavbu nesl tehdejší majitel panství Jan Theodor svobodný pán z Imbsen. Současně byla přistavěna i jižní sakristie (nová) a nad ní byla zbudována panská oratoř. Tím získal kostel současnou podobu co do dispozice.

  V roce 1790 byla provedena celková oprava kostela i věže, jak dosvědčuje listina již zmíněná výše a nalezená v makovici.

  O více než čtyřicet let později v roce 1832 se stal farářem v Kunštátě Jan Sysel, který vymohl na patronovi kostela jeho celkovou obnovu. Byla opravena dlažba v kostele a také kostel dostal novou krytinu na střechu. Došlo i k opravě inventáře kostela. Obdobnou opravou prošel kostel ještě v době působení faráře Antonína Hally v letech 1865 – 1883. V těchto letech, přesněji v roce 1874 byla odstraněna šindelová krytina z věže a nahrazena měděným plechem. O šestnáct let později r. 1890 byla věž znovu rekonstruována. Zdivo věže bylo zvýšeno o dva a půl metru a na něm byl vystavěn nový krov, který byl pokryt měděným plechem. Současně byly na věži osazeny hodiny s ciferníky do čtyř světových stran. Toto je popsáno v pamětní listině z r. 1890, která je uložena též v makovici věže.

  1.4. REKONSTRUKCE KOSTELA VE 20. STOL.

  Zásadní opravy kostela po r. 1890 již nejsou známy až do šedesátých let dvacátého století. V této době dochází i k rekonstrukci podlahy v kostele, zavedení podlahového topení a položení nové podlahy. Na začátku roku 1970 byly demontovány boční oltáře sv. Jana Nepomuckého a Panny Marie. V tomtéž roce byl kostel nově vymalován. O rok později byla kostelní věž stažena ocelovými pruty a opravena její fasáda. Rok 1980 byl ve znamení dalších úprav liturgického prostoru. Na čelní stěnu presbytáře byl zavěšen barokní kříž, byl odstraněn baldachýn nad svatostánkem a také byly odstraněny zbytky bočních oltářů. Pod kůrem byly vestavěny do oblouků zpovědnice. V roce 1986 došlo k celkové opravě venkovní fasády kostela. V květnu 1989 byl odstraněn kříž a nahrazen malbou Krista, kterou můžeme v presbytáři vidět dodnes. V roce 2001 byly staré varhany vyměněny za nové a také byla opravena kruchta, která byla ve velmi špatném stavu. Byla zbourána a nahrazena novou. Kruchta musela být z důvodu přílišné velikosti nových varhan rozšířena, o asi dva metry, do prostoru kostelní lodě.
  V roce 2005 došlo k opravě kostelní věže. Byla zrekonstruována krytina věže, a byla pozlacena makovice a kříž na jejím vrcholu.
  V roce 2007 byla nově zrekonstruována podlaha a obnoveno podlahové topení v interiéru kostela. Současně proběhla výmalba kostela do současné podoby. A bylo vyměněno celkové osvětlení v kostele za nové. V roce 2009 se po mnoha pracích v interiéru kostela přesunula činnost i ven do exteriéru. Byla opravena fasáda kostela i věže. Po dalších dvou letech v roce 2011 pak byla opravena střecha jak kostela, tak i všech přístaveb. A byly zrekonstruovány vstupní dveře hlavního i bočních vchodů. V současnosti je prioritou kostela řešení liturgického prostoru, o které se snaží farnost již několik desítek let. A také je jednou ze zásadních věcí řešení okolí kostela, které je však odvislé od celkového urbanistického řešení centra města.

•  

  Vnitřní vybavení - interiér kostela

  2. VNITŘNÍ VYBAVENÍ – INTERIÉR KOSTELA

  Vnitřní vybavení kostela prošlo také svým vývojem, který se ale ne vždy překrýval s jeho stavebním vývojem. Kostel doznal poslední zásadní změny ve svých dispozicích v letech 1716 – 1734, kdy byly přistavěny dvě boční kaple – severní a jižní. Severní sv. Lepopolda, zvaná rudecká – obrácena směrem k obci Rudce, a jižní sv. Josefa, zvaná zbraslavecká, postavená směrem k obci Zbraslavec (Braslavec). Přistavěny byly také nová sakristie s panskou oratoří.

  2.1. HLAVNÍ OLTÁŘ - SVATOSTÁNEK

  Je umístěn ve východní části presbytáře a je jeho přirozenou dominantou. Vše potřebné se o něm dozvídáme z nápisu, který je čitelný na jeho zadní straně.
  „Darovala Amalie Šamšulová z Kunštátu. Postavil Jan Tomola, sochař a kameník v Brně. Za papeže Lva XII, císaře a krále Františka Josefa I, patrona Kuny svobodného pána z Honrichsů, starosty P.Čáslavského, faráře Karla Březského, posvětil (spolu s dvěma bočními) František Saleský, biskup brněnský dne 21. srpna L.P. 1894."
  Svatostánek, doznal ale také změn od své původní podoby. Původní baldachýn umístěný nad svatostánkem byl asi v roce 1989 rozebrán a uložen na půdě fary.

  2.2. OLTÁŘNÍ OBRAZ

  Centrální motiv presbytáře, kterým je dnes moderní freska Krista, si prošel také svým složitým vývojem. Původní oltářní obraz sv. Stanislava od vídeňského malíře Jana Kleina z třicátých let 19. století byl v 50. letech 20. století odstraněn a nahrazen výklenkem se sochou patrona kostela, s postavami svatých Cyrila a Metoděje a s přízdobou výklenku, která se dnes nachází v kapli P. Marie Sněžné v Sychotíně. V roce 1976 máme svědectví, že zde již socha sv. Stanislava ve výklenku nestojí a výklenek je zazděn. V období do roku 1989 byl prázdný prostor vyplněn barokním křížem, dílem z doby kolem roku 1700.

  V roce 1989 byla podle návrhu akademického umělce Milivoje Husáka z Lelekovic u Brna vytvořena freska v presbytáři kostela. Podle původního návrhu bylo počítáno i s další fází rekonstrukce presbytáře, avšak tato další fáze nebyla uskutečněna. Po roce 2000 byla snaha dotáhnout problém liturgického prostoru ke konečnému řešení, avšak ani do současnosti nebyl tento problém vyřešen.

  Freska, která je rozložena po celé čelní stěně presbytáře, je inspirována archeologickým nálezem křížku z doby velkomoravské, na kterém je nepsáno: „Ježíš, život – světlo – vítězství. Odtud se odvíjí kompozice celé fresky. Ježíš život je zachycen v postavě zmrtvýchvstalého a světlo pak v zářícím kříži, který proniká celou postavou Krista a celou freskou. Vítězný Kristus, je zmrtvýchvstalý Pán, ale také pán nad světem. Jeho vítězství, moc a vláda jsou znázorněny čtyřmi živly: ohněm, vodou, zemí a vzduchem; které jsou v jeho moci, vycházejí ze světla kříže, z postavy zmrtvýchvstalého.

  2.3. BOČNÍ OLTÁŘE

  V obou kaplích jsou dřevěné, fládrované oltáře v klasicistním stylu. V severní se nachází oltář s obrazem sv. Leopolda a v jižní s obrazem sv. Josefa od Johanese Ditmanna staršího z roku 1843. Tyto obrazy byly namalovány ve Svitavách a v Moravské Třebové.
  Původní oltář severní kaple byl však zasvěcen svatému Liboriovi (Liborovi) v době kdy hrabě Theodor svobodný pán z Imbsen nechal tyto kaple postavit. Součástí tohoto oltáře sv. Liboria (Libora) bylo také stříbrné poprsí s ostatky tohoto světce. Tento relikviář byl zhotoven v 1735 v Augsburgu na přání hraběte Theodora a v tomtéž roce přenesen do kostela sv. Stanislava. Relikviář sv. Liboria byl v roce 1810 předán do císařské pokladny jako povinný poplatek na válku s Francií, společně s další významnou památkou – Ostatkovým křížem sv. Jana Nepomuckého.
  V době první poloviny devatenáctého století není již po oltáři sv. Liboria ani památky. Na jeho místě se nacházel buď oltář sv. Františka Xaverského, nebo sv. Antonína z Padovy. V kostele se nacházely další dva oltáře, sv. Jana Nepomuckého a Panny Marie. Jediný, který se nám částečně dochoval a je v interiéru kostela, je ten mariánský. V severní boční kapli si můžeme prohlédnout obraz Panny Marie z pol. 19. stol, který byl součástí právě jednoho z oltářů. Jinak i oltářní obraz sv. Jana Nepomuckého se dochoval do současnosti.

  2.4. SOCHAŘSKÁ VÝZDOBA

  Původní součástí bočních oltářů byly sochy sv. Václava a sv. Ludmily a sv. Jáchyma a Anny, které byly získány z různých donací z konce 19. století. Ty jsou však dnes již umístěny mimo kostel.
  V kostele se však nacházejí dvě sochy. Za zmínku stojí především socha patrona kostela, sv. Stanislava biskupa, která byla zhotovena kolem r. 1954 podle návrhu architekta Antonína Klimeše, a vyřezal ji umělecký řezbář Jaroslav Vaněk. Ta se nachází v presbytáři na epištolní straně (z pohledu do presbytáře vpravo) V severní kapli sv. Leopolda se nachází socha Lurdské madony. Ta pochází z období mezi lety 1930 – 1940.

  2.5. VARHANY

  Původní kunštátské varhany pocházely z r. 1799 a vyhotovil je Jiří Španěl z Rokytnice. Varhany byly dvakrát nešťastně přestavovány a to r. 1907 a r. 1942. V roce 1970 byly rekonstruovány, ale jejich stav byl již natolik špatný, že v roce 2001 byly demontovány a nahrazeny novým nástrojem. Tento nový nástroj věnovala Kunštátu německá farnost Heidelberg-Ziegelhausen.

  2.6. NÁHROBKY

  Při vstupu do kostela, na pravé straně je umístěn pískovcový náhrobek Jana Černčického z Kácova. Naproti němu ve zdi zasazena mramorová náhrobní deska s nezřetelným erbem. Pravděpodobně pochází z 16. století. V kostele v zadní části se nacházejí dva náhrobníky. Jeden náhrobník patří Štěpánovi a Barboře Schmidtovým a pochází z r. 1580. Nejzachovalejší a nejmladší náhrobní kámen je pak z r. 1721 a patří Karlu Benediktu z Lamberka.

  2.7. ZVONY

  Kunštátský kostel vyzvání třemi zvony. Nejstarší o průměru 110 cm pochází z r. 1539, jak to dosvědčuje latinský nápis na jeho plášti. Druhý zvon o průměru 130 cm datovaný rokem 1732 byl ulit Sigmundem Kerckerem v Brně. Na jeho plášti jsou vyobrazeny reliéfy sv. Jana Nepomuckého, sv. Augustina, Imaculaty a reliéf ukřižování. Historicky nejmladší je zvon o průměru 100 cm, který nemá žádnou signaturu. Dle provedení se můžeme domnívat, že pochází z konce 18. století.

  2.8. VĚŽNÍ HODINY

  Původní věžní hodiny byly umístěny ve věžních oknech a byly obráceny jen na dvě strany. Směrem do náměstí (dnes Krále Jiřího) a směrem k Lipce. Nové pochází z r. 1890, kdy byla provedena celková rekonstrukce věže. Věž byla zvýšena o 2,5 metru a byla přestavěna střecha věže, do níž byly zakomponovány věžní hodiny do čtyř stran. Postavil je brněnský hodinář Josef Fišar. Ciferníky, které ukazují čas do čtyř světových stran, byly v roce 2005 nahrazeny ciferníky se zlacenými římskými číslicemi.

  .

Nejbližší události v místě (rozmezí od 29.4. do 9.5.2024)